Jdi na obsah Jdi na menu
 


Obrazek

web LaChout

Berchtoldové

Berchtoldové z Uherčic - původní vlastí starého šlechtického rodu jsou Tyroly. Odtud se rozšířili přes Duryňsko, Solnohradsko, Horní a Dolní Rakousy do Čech, na Moravu a do Uher. Rod se dělil na 3 linie:  Sachsengang, Sonnenberg a z Uherčic. Linie Sachsengang měla své sídlo
v Bregenském lese a později se usadila v Horním Vorarlberku na Horním Innu a v Duryňsku. Vymřela
r. 1661. Linie Sonnenberg žila v Tyrolích a Solnohradsku
a vymřela r. 1840 Leopoldem, synem Jana Berchtolda
v. Sonnenberg a Mariany roz. Mozart.

Zakladatelem větve z Uherčic byl Jakub Berchtold z Trientu (1585-1641), dvorní rada a ředitel dvorské kanceláře císaře Ferdinanda II. a Ferdinanda III. Do rytířského stavu byl povýšen r. 1626, roku 1628 kupuje zkonfiskovaný majetek Uherčice na jižní Moravě, r. 1633 je povýšen do stavu svobodných pánů. Jeho synové byli r. 1673 povýšeni do stavu rytířských hrabat.

Berchtoldové z Uherčic měli čtvrcený znak, kde se střídal černý říšský orel na zlatém poli a lev (zlatý) na třech zelených vrších se štítem a mečem v černém poli, které bylo v horní části zastřešeno červenostříbrnou rakouskou páskou.


Posledním rodem, který Buchlov a Buchlovice obýval, byl rod hrabat Berchtoldů z Uherčic. Původní vlastí tohoto starého šlechtického rodu jsou Tyroly. Odtud se rozšířili přes Solnohradsko, Durynsko, Horní a Dolní Rakousy do Čech, na Moravu a Obrazekdo Uher. Rod se dělil na tři linie: Sachsengang, Sonnenberg a z Uherčic. Zakladatelem větve z Uherčic byl Jakub Berchtold z Trientu (1585-1641). Podle pověsti se Berchtoldi dostali do rytířského stavu zásluhou prapředka tohoto rodu, který měl zasadit smrtelnou ránu Přemyslu Otakaru II. v bitvě na Moravském poli.
Když zůstal roku 1751 Buchlov trvale neobydlen, přesunula se veškerá správa polního, vodního a lesního bohatství kraje na zámek Buchlovice.

Prvním významným majitelem zámku z rodu Berchtoldů byl Leopold Xaver František Berchtold (Leopold I.)*1. Založil na svém zámku v Buchlovicích nemocnici.
Napsal knihu o obživování mrtvých "Kurztgefasste Methode alle Arten von Seheintodten wieder zu beleben". Při práci se nakazil tyfem a zemřel 26.července 1809. Zanechal po sobě syna Zikmunda*3 a velké dluhy, protože nemocnice byla ce se týče léčby bezplatná. Po jeho smrti se uvažovalo o prodeji hradu Buchlova jistému Šalamounovi Rothschildovi, ale k tomuto nedošlo, neboť syn manželstvím s Ludmilou Vratislavovnou z Mitrovic*2, kteráž přinesla do manželství nemalé věno, ponechal si hrad dále ve svém vlastnictví.

Starší syn Zikmund (1796-1869) vystudoval práva, ale později se věnoval vojenské kariéře. V roce 1828 se oženil s Ludmilou Vratislavovnou z Mitrovic (praneteř rytíře Jana Jeníka z Bratřic, jehož deník byl nalezen v roce 1902 v čalounění pohovky na Buchlově, který později poskytl podrobnější informace z jeho doby).
Když jí zemřela roku 1856 její dcera Valburga, projevil se v Ludmile básnický cit, a proto téhož dne uložila svůj smutek do českých veršů:

Den 21.února 1856
Co si to nám, Valburgo drahá, učinila!
Velkous naději v našich srdcích roznítila.
A tu si tak od nás náhle odebrala
i všecky naše s sebou potěchy si vzala.
Valburgo naše statná! Kam si se poděla?
Ostavíc svleky zemské vzdušné a přioděla.
Tys nad všecka nebesa vysoko vznešena,
i tam v počet andělských kůrů připojena.
Neuhasneť světlo Tvoje!"


Zikmund I. se roku 1848 aktivně zúčastnil maďarského povstání proti císaři a byl odsouzen k trestu smrti provazem. Na prosbu jeho choti mu byl trest změněn na doživotní internaci v zámku v Buchlovicích, kde se směl pochybovat pouze 10 km od svého bydliště.

V roce 1859 navštívil hraběcí rodinu nevlastní bratr Leopolda I. - Bedřich Všemír hrabě Berchtold*4. Byl svobodný a zabýval se hlavně pořádáním hradního archivu a spisováním historie hradu Buchlova. Vydával s J.S.Preslem v letech 1820-1835 časopis Rostlinář a v roce 1842 vydal velkou německou monografii o bramborách. Zemřel v Buchlovicích 3.dubna 1876 ve věku 95 let a na vlastní přání byl pohřben na buchlovickém hřbitově mezi prostými lidmi.

Zikmund II. Berchtold a Leopold II. Berchtold
Zikmund II.*5 se po studiích oženil 8.července 1860 s Josefínou z Trauttmansdorfu*6. Zajímal se o koně, kterých měl na svém panství nemalé množství. Jeho manželka Ferdinanda Karolyiová založila v Buchlovicích školku.
Jediný syn Leopold II.*7 hrabě Berchtold se narodil ve Vídni roku 1863. Dne 15.září 1908 umožnil na svém zámku v Buchlovicích schůzku ministrů zahraničí Rakousko-Uherska hraběte Aehrenthala a Ruska Izvolského. Tato schůzka vyústila v anexi (konflikt) Bosny a Hercegoviny. Leopold II. zemřel na svém zámku v Pereszneye u Šoproně v Uhrách roku 1942. Hraběnka se provdala ve Vídni za Dr. Jindřicha Hofflingera, čímž ztratila veškeré tituly.

Buchlovské panství získal starší syn Alois Berchtold*8, který majetek vlastnil až do května 1945, kdy byl hrad a zámek převeden dle Benešových dekretů do vlastnictví československého státu.

_________________________________________________________________

*1)Leopold František Xaver (*1759  †1809). V mládí procestoval velký kus světa. Jeho publikační a veřejná činnost v mnoha oborech lidského konání byla rozsáhlá. Byl zakladatelem záchranných stanic a členem mnoha domácích a zahraničních vědeckých a filantropických společností, jak o tom svědčí písemné projevy J. E. Vocela,
Fr. Palackého, Fr. Kampelíka apod. V době, kdy byla ze zámku v Buchlovicích a Žeravicích nemocnice, bydlel se svou rodinou na Buchlově a na zámečku na Smraďavce. Získal si velké zásluhy dozorem nad všemi voj. nemocnicemi v hradišťském kraji. Ve velehradském lazaretu se nakazil tyfem. Po jeho smrti rodina okamžitě nemocnici zrušila. Buchlovské panství značně jeho činností utrpělo, avšak jeho význam jako učence, dobrodince a především osvícence zůstal nesmazatelným dokladem rozvoje vědních disciplín na evropském kontinentu 19. stol.

*2)Ludmila Vratislavová (*1808, †1869). Praneteř ryt. Jana Jeníka z Bratřic. Stýkala se s předními vlastenci své doby, mj. s rodinou Fr. Palackého, Václavem Hankou,
Fr. Josefem Bezděkou a dalšími. U císařského dvora působila v době uherské revoluce jako 1. dvorní dáma.

*3)Zikmund I. (*1799  †1869). V mládí studoval práva a politické vědy. Později ze záliby nastoupil vojenskou dráhu

*4)Bedřich Karel Eugen Všemír (*1781  †1876) byl vedle Leopolda I. nejslavnějším členem rodiny Berchtoldů
z Uherčic. Lékař, přírodozpytec a cestovatel, jeden ze vzácných výjimečných šlechticů žijících na našem území. Patřil mezi vedoucí představitele našeho obrozeneckého hnutí, mezi přední vlastence své doby, a byl věhlasným a znamenitým učencem. Byl autorem návrhu na vybudování národního muzea, do kterého uložil část svých sbírek z cest. Byl čestným členem Vlasteneckého muzea, Královské české společnosti nauk a mnoha dalších i zahraničních vědeckých společností. Zemřel ve vysokém věku, svobodný. Jako jediný příslušník rodu je pohřben na místním hřbitově v Buchlovicích, neboť to bylo jeho výslovným přáním.

*5)Zikmund II. Samuel Corsinus (*1834, †1900), zpočátku se věnoval úřednické dráze, později vyvíjel bohatou veřejnou činnost. Studoval na gymnáziu
v Uh. Hradišti a v Terezianu ve Vídni, potom se vzdělával na lesnické škole v Aschaffenburgu a na hospodářské škole v Altenburgu v Uhrách. Byl komořím, skutečným tajným radou, hlavním porotcem u krajského soudu v Uh.Hradišti, zemským a říšským poslancem panské sněmovny, členem komise pro státní dluhy, dále byl vicepresidentem privilegované rakousko-uherské společnosti státní dráhy a předsedou transversální dráhy. Zvláštní zálibu měl v chovu koní a byl delegátem ministerstva orby pro záležitost chovu koní na Moravě a presidentem Spolku ku zvelebení chovu koní na Moravě. Pořádal výstavy koní v Buchlovicích, při kterých předváděli rolníci ze širokého okolí své koně a za pěkné kusy byli odměňováni.

*6)Josefina Gabriela Trauttmannsdorf-Weinsberg (*1835  †1894). Roku 1860 se provdala za Zikmunda II., se kterým měla 2 děti. Byla činná v různých spolcích, převážně nábožensko-charitativního charakteru (České srdce apod.)

*7)Leopold II. (*1863, †1942), vystudoval práva a politické vědy. Později se věnoval politické a diplomatické dráze. Byl legačním sekretářem při rakouském vyslanectví
v Petrohradě. Po odstoupení hr. Aehrenthala v r. 1912 byl jmenován ministrem zahraničí R-U. Kandidoval za poslance v Uhrách. Jako ministr zahraničí zasahoval do krize před balkánskou válkou. 16. 9. 1908 uskutečnil schůzku min. zahr. věcí R-U Aehrenthala a Ruska Isvolského na zámku v Buchlovicích. Na schůzce byla dohodnuta anexe Bosny a Hercegoviny Rakouskem.
V roce 1914 poslal Srbsku ultimatum v souvislosti
s atentátem na arcivévodu Ferdinanda d´Este. V ultimatu byla Srbsku vypovězena válka. Roku 1915 odstoupil z funkce ministra a později se vzdal veškeré politické činnosti. Přechodně žil na zámku v Buchlovicích a na panství Peresznye u Šoproně v Uhrách, kde také zemřel. Měl silný zájem o historii buchlovského kraje, o čemž svědčí jeho publikační činnost na toto téma.

*8)Alois Berchtold (*1894, †1977), vystudoval gymnázium částečně soukromě a částečně v Uh. Hradišti. Ve Vídni studoval práva. Několikrát navštívil Buchlov a Buchlovice, poprvé v roce 1968. Čestný rytíř řádu maltézského. Jeho bratr Zikmund III. (*1900, †1979), Dr. oec. a dr. agr., nadporučík v záloze, čestný rytíř řádu maltézského. Zdědil statky v Uhrách. Druhorozeným synem Leopolda II. byl Adalbert (*1895  †1906).

poznámky byly použity z Průvodcovského textu kaple sv. Barbory