Jdi na obsah Jdi na menu
 


http://www.buchlov.estranky.cz/clanky/Z-nejstarsich-dob

Petřvaldové - stará moravská vladycká rodina. Původně rytířského stavu, později panského.  Sídlili na tvrzi Petřvald nedaleko Příbora. Hanuš Petřvaldský se aktivně zúčastnil stavovského povstání a byl úplně ožebračen.
S manželkou Libuší z Valdštejna měl 8 synů a 9 dcer. Nejstarší Bernard Diviš přešel na katolickou stranu
a sňatkem s Kunhutou ze Zástřizl uvedl svůj rod do Střílek a na Buchlov. Petřvaldové měli ve znaku stříbrného páva na půleném zlato modrém poli.

Prvním vlastníkem zámku a zároveň stavitelem objektu byl Jan Dětřich Petřvaldský z Petřvaldu.Jan Dětřich se narodil 22.července 1658 rodičům Hanuši Zikmundovi Petřvaldskému a Anně Marii, roz.Serényiové. Studoval olomoucké jezuitské gymnázium. Po smrti svého otce se Jan Dětřich usadil na Buchlově. Roku 1692 se oženil s Anežkou Eleonorou z Colonna-Felsu, která si nemohla zvyknout na temné a chladné místnosti Buchlova a tak jí nechal postavit  buchlovický zámek (projektantem byl Dominico Martinelli). Anežka Eleonora zemřela ve věku 44 let dne 25.září 1716 z tohoto manželství vzešli dva synové: Zikmund Karel a Amand Antonín.
Jan Dětřich se podruhé oženil dne 19. února 1719 s Marií Annou hraběnkou Nosticovou (zemřela r.1746), se kterou prý ještě před svatbou udržoval pravidelnou korespondenci přes psa Cerbera, který jí měl podle pověsti nosit milostná psaníčka v obojku.

Druhým sňatkem, s Marií Annou, nabyl Jan Dětřich další majetek a zkrátka nepřišla ani nastávající. Byla pojištěna 25.000 zl. a mimo 2.000 zl. ročně měla k dispozici okázalé apartmá v jednom z brněnských velkoměšťanských domů. V případě nezájmu využívat kočár s šesti tažnými koňmi jí náleželo odbytné ve výši 1.200 zl. Hraběnka zemřela v roce 1746, odkázajíc svůj majetek rytíři Janu Karlovi z Edlingů, přičemž svého posledního manžela přežila o plných dvanáct let. Jan Dětřich zemřel v 76 letech roku 1734 a jeho tělo odpočívá v rodinné hrobce pod kaplí svaté Barbory na vrchu Modle.

Oslavnou báseň k sňatku Jana Dětřicha a Marie Anny uvozuje obligátní latinská předmluva. Následuje český text, který uzavírá opět latinský závěrek. Vedle tištěné podoby básně se nachází i její ručně psaná předloha, uložená v Moravském zemském archivu v Brně, která je součástí ilustrované, vázané svatební smlouvy.

Nyní se již začtěte do samotné básně, oslavující vyzrálé novomanžele, jež v textu doplňují a provázejí známé mytologické postavy. Autor vítá spojení dvou rodových znaků a oslavuje jejich jednotlivé atributy. - Několikadenní svatební veselí pomalu ustalo a druhého dne měsíce března oba odjíždějí z Chotovin na Buchlov, kde je vítají radostní lidé, oživlý šerý hrad i překrásná okolní příroda...

Oslavná báseň zní:

Nuž, slunce, s jasnou tváří

směj se a vyjdi ven.

S neobyčejnou září

maluj nám krásný den.

Z ryb přestup na blížence;

koňům tvým opatř věnce;

neb tomu chce hod ten.

Vysleč, Buchlove, v rychlosti

zármutku černý páj.

Vem oděv veselosti;

obrať se celý v ráj.

Padejte z nebes kvítí,

ať můžem věnce víti

a znovu nastaň máj.

Hle, pán náš z Čech vychází,

ne již, jak prve, sám.

S novou paní přichází.

Neb je zdaleka znám.

Jděte jim vstříc, lesové,

pole i pahrbkové.

Připojte je k nám.

JAN GERARD s MIRIANNOU.

Dle všech křesťanských zpráv,

raněn jsa lásky ránou

vkročil v manželský stav.

JUNO z nebe sestupuje,

radostí poskakuje

jeden i druhý páv.

JAN s ANNOU - nuž, zpytujme

pár těch rozkošných jmen

a zkrátka rozvažujme

jménovní sňatek ten.

Jméno s jménem zahrává,

niž co, vyznamenává,

než samou milost jen.

Ať zhlídne erb obojí

každý přítomný host.

Páv vedle rohův stojí

i odtud štěstí zrost.

Pane králi, spanilosti,

roh obraz síly, ctnosti

sejde se s krásou ctnost.

Ctnosti blesk, krásy duha,

jsou ty ozdoby dvě,

z nichžto jedna i druhá

stav ten oblažuje.

Jenž však sie rozdělená,

tu při obouch spojená

spolu se spatřuje.

Již vjíždí, již nyníčko

do hradu svého brán,

jak s měsíčkem sluníčko,

s svou MIRIANNOU JAN.

Nuž, bohyně, bohové,

toto manželstvo nové

oslavte ze všech stran.

Sem Hymen, sem Venuše,

se vším komonstvem tvým.

Spojte spolu dvě duše

sňatkem Rupidovým,

Rupido z peří svého,

sobě oškubaného

vstele lůžko jim.

Vy zatím, Satyrové,

s vašimi Nymfami,

vy moji bratříčkové

s mými sestřičkami,

hrejte a prozpěvujte,

plesejte a tancujte!

Radost mezi námi.

Již spolu obcující

patříme manžely;

jež v roku a v měsíci

jednom ovdověli,

den jeden zas stlejoval

a s poutami přikoval

lásky neskončelý.

Již milá pro milého

vlast svou zanechala;

a z kopce se menšího

na větší dostala.

Vyplněna jest žádost;

rozmnožená jest radost.

Bohu buď pochvala!

Popřej, ó milost Boží.

Onen veliký dar;

jenž jest nad všechno zboží;

by ten manželský pár

v přízni, v lásce, v svornosti

živ byl se vší stálostí

od štuly až do már!


 

Po smrti Jana Dětřicha (76 let) převzal hrad Buchlov, zámek Buchlovice a Žeravice starší syn Zikmund Karel (nar.1693). Zikmund Karel byl velice zbožný, zřídil na Buchlově pokoj pro kněze řádu františkánů, každou neděli a ve svátky musely být v kapli sv.Barbory tři mše.
Oženil se s Marií Krescencií ze Schrattenbachu se kterou měl tři děti; Marii Eleonoru (*1725), Marii Terezii (*1727) a Bernarda Jana Nepomuka (1734-1763), který ale roku 1763 zemřel ve věku 29.let, podle všech příznaků byl otráven jedem (zřejmě Kuemburky).

Buchlov a Buchlovice vlastnila tedy jeho dcera Marie Terezie, která se roku 1741 provdala za Leopolda Otislava z Kopenic, který byl nazýván "Moravským Herkulem." Mladá vdova se roku 1744 provdala znovu za Prospera hr. Berchtolda. Matriční zápis zní: "31.Majus 1744, Prosper hrabě Berchtold, pán na Žiloticích a žeroticích, Maria Terezia vdova po zemřelém Leopoldu hraběti Otislavu, rozená baronka z Peterswaldu. Svědci: Prosper hrabě Sinzendorf, Auchhorin z Říčan a Karel Anton hrabě Sereni, pán na Miloticích, Svatobořicích a Novém Světlově." Hraběnka si v roce 1768 vyjela sama na koni na lov, kůň se zřejmě něčeho lekl, shodil hraběnku a ta si zlomila vaz. Prosper se oženil ještě dvakrát a zanechal po sobě 23 potomků, ale panství připadlo nezletilým dětem; Mořic (syn Prospera) zemřel v Brně na epidemii a byl pochován zdánlivě mrtvý. Když byla hrobka po čase opět otevřena, nalezla se otevřená rakev a mrtvola měla okousanou paži. Zda si paži okousal sám a nebo zda ji okousaly myši, se nikdy nedovíme.
Po jeho smrti se ujal panství Leopold, ale brzy hrad odstoupil své tetě Eleonoře. Ta zemřela roku 1800 v Buchlovicích ve věku 75 let jako poslední potomek starého moravského rodu, který na Buchlově sídlil 156 let.

poznámka: použito pramenů z článku Bořka Žižlavského